V Brandýse nad Labem položí první kameny zmizelých uctívající oběti holocaustu

Ilustrační foto
Autor: Vojtěch Hlávka

Stejně jako velká řada měst a obcí bude mít i to naše již brzy první Stolpersteine neboli Kameny zmizelých. Položeny budou ve čtvrtek 11. května v Pražské ulici před domem 77/25 a připomenou osud Adolfa a Olgy Munkových. S návrhem uctít jejich památku přišli manželé Petr a Veronika Jakubovi, kteří městu nabídli i finanční spoluúčast. Děkujeme! Věříme, že památných míst na oběti nacistické perzekuce bude v našem městě přibývat.

Stolpersteine, doslova „kameny, o které je třeba klopýtnout“ (pohledem), jsou dlažební kostky s mosazným povrchem velké 10×10 cm, vsazené do chodníku před domy obětí nacistického režimu. Autorem projektu je německý umělec Gunter Demnig. Inspiraci našel ve slovech Talmudu: „Člověk je zapomenut pouze tehdy, když je zapomenuto jeho jméno.“ Stolpersteine se vkládají do chodníků před domy, kde žili židovští obyvatelé, kteří byli během holocaustu deportováni a zavražděni. První kámen G. Demnig položil 16. prosince 1992 před radnicí v Kolíně nad Rýnem a dnes jich lze po celé Evropě potkat více než 80 000.

V České republice (díky České unii židovské mládeže) byly první kameny umístěny do pražských chodníků v roce 2008. Od té doby už u nás bylo položeno kolem 11 000 Stolpersteine. Vedle Prahy můžeme Kameny zmizelých potkat např. v Neratovicích, Mělníku, Kolíně, Mladé Boleslavi či Třebíči. A mezi výše zmíněná města se již brzy zařadí i Brandýs nad Labem. Iniciátory prvního položení Stolpersteine jsou Veronika a Petr Jakubovi, kteří pro myšlenku uctění památky manželů Adolfa a Olgy Munkových získali ke spolupráci i představitele města. Toto společné úsilí bude dovedeno do zdárného konce ve čtvrtek 11. května 2023, kdy budou první Stolpersteine v Brandýse nad Labem položeny do chodníku na Pražské ulici před domem č. 77. A koho že to připomenou?

ADOLF A OLGA MUNKOVI

JUDr. Adolf Munk se narodil v roce 1887 v Přívorech. V Brandýse nad Labem provozoval na Pražské ulici č.p. 77 advokátní kancelář, kde měl také na půdě ateliér. Po nedělích zde maloval a věnoval se truhlářskému koníčku – vyráběl nábytek. Paní Olga Munková, narozená v Brandýse, naopak více tíhla ke společenskému životu, ráda navštěvovala pražské kavárny a setkávala se s lidmi. Munkovi měli tři děti – Helenu, Viktora a Jiřího. Domácí prostředí utvářeli i milovaný pes Rek a ochočená kavka.

Ve čtyřicátých letech byl Adolf Munk předsedou stále se zmenšující židovské obce. Počátkem ledna 1943 byli Židé z Brandýsa deportováni do Terezína a většina z nich do Osvětimi. V Terezíně paní Olga Munková myla záchody a loupala slídu pro válečný průmysl, zatímco pan Munk působil jako soudce při řešení různých sporů a drobných krádeží.

V roce 1944 byl pan Munk deportován do Osvětimi, kde také zemřel. Olga Munková i všechny děti holocaust přežili. Po návratu do Brandýsa zjistili, že jejich dům už obývá někdo jiný, a tak se uchýlili k příbuzným do Prahy. Brandýský dům paní Munková v 50. letech prodala, neboť se k němu vázalo hodně nehezkých vzpomínek z doby nacistické okupace.

Nejmladší syn Munkových Jiří přislíbil (spolu s rodinou) účast na slavnostním položení Stolpersteine před jeho rodným domem na Pražské ulici.

Článek byl převzat z Městských listů. Titulek je redakční. Úvodní fotografie je ilustrační.